Německý evangelista Ulrich Parzany hovoří o svém životě, o akci ProChrist a o nutnosti zvěstovat evangelium

Nejprve mi prosím povězte něco o sobě. Jaké vlastně byly počátky vaší víry v Ježíše Krista? Vyrůstal jste v křesťanské rodině?

Ano, měl jsem křesťanské rodiče a jsem za to velmi vděčný. Když jsem potom dospíval, byl jsem osloven a konfrontován se životem mladých křesťanů. To v posledku vedlo k mému rozhodnutí věřit Ježíši Kristu.

Kdo z lidí nejvíce formoval váš život? Máte nějaký osobní vzor?

Mým osobním vzorem byl farář pro mládež a evangelista Wilhelm Busch z Essenu. Jeho jasné, názorné a odvážné zvěstování evangelia mne silně ovlivnilo. Byl to i statečný muž. Za války se zapojil i do hnutí odporu proti nacismu a byl proto i ve vězení.

Jak se z člověka („obyčejného faráře“) stane evangelista, kterého poslouchají tisíce lidí?

Začalo to tím, že mne vedoucí z různých křesťanských společenství zvali k týdenním evangelizacím. Byli přesvědčeni, že pro takové zvěstování mám obdarování. Vnímal jsem to jako Boží volání, a proto jsem i poslechl. Vidím, že milióny lidí v Evropě v Krista nevěří. Ale Bůh chce, aby všichni lidé byli zachráněni, tak to alespoň čtu v Bibli (srov. 1 Tm 2,4). Proto je třeba také něco dělat.

Pracujete jako známý farář - evangelista. Co to pro vás znamená? A jak vypadá takový jeden den Ulricha Parzanyho?

Svůj denní program začínám ranním ztišením, kdy čtu Bibli a modlím se. To mi dodává sílu i přehled. Jinak probíhají moje dny různě. Často jsem na cestách. Vždycky se však snažím o to, abych měl dostatek času k přípravě svých kázání a přednášek. Hodně také čtu. Zvlášť mne zajímají knihy od autorů, kteří nejsou křesťany. Chci totiž porozumět, jaké je jejich myšlení.

A co vaše rodina? Jde vůbec skloubit tato vaše služba s osobním a rodinným životem?

Máme tři dospělé děti a pět vnoučat. S mou ženou Reginou jsme zcela jednotní v tom, že zvěstování evangelia o Ježíši Kristu je naším společným a nejdůležitějším úkolem. Vždycky jsme se však snažili najít potřebný čas pro svou rodinu. Tak jako u všech jiných lidí, kteří ve svém povolání musí plnit zodpovědné úkoly. Je k tomu třeba i disciplíny. Znám člověka, který při evangelizační práci odpočíval při četbě literatury Karla Maye, je zde totiž jasné rozložení dobra i zla i výsledek.

Máte nějaký svůj způsob jak odpočíváte?

Hraji na klavír a nově znovu také na housle - ovšem jen sám pro sebe. U hudby si odpočinu velmi dobře.

Navazujete v evropě na evangelizační službu Billy Grahama. Co vás vede k přesvědčení, že způsob masové evangelizace je v našem prostoru účinný?

Neděláme žádné masové evangelizace. Na centrální akci ProChrist je 3000 až 6000 lidí. Na více než 1000 přenosových místech se pak vždy setkává 50 až 900 lidí. To není nepřehledné shromáždění. Je to pro nás velmi důležité, aby každému člověku byla dána možnost osobního rozhovoru. Avšak jsem také přesvědčen o tom, že se křesťané nesmějí stáhnout do nějakého krytu. Musíme se snažit, aby zvěst o Ježíši zaznívala na veřejnosti v našich městech, vesnicích a zemích. Bůh miluje všechny! Vždyť i Ježíš měl soucit s masou zástupů okolo něj, tak to čteme v Matoušově evangeliu (Mt 9,36).

Co nejvíce oslovuje lidi v dnešním světě? A v čem je dnešní evropa jiná než země v ostatním světě?

Všichni lidé mají touhu být milováni. Tuto jejich touhu může uspokojit jen Ježíš. Mnoho lidí v Evropě na Boha zapomnělo. Proto se jim snažíme sdělit to, že Bůh na ně nezapomněl, že je hledá. V posledních letech vědci pozorují, že lidé hledají nově smysl svého života. Mnozí zbožštili peníze jako modlu a doufají, že skrze ně dojdou k bezpečí, uznání a štěstí v životě. Jiní jsou rozčarováni materialismem a zkoušejí proto nejrůznější náboženské a esoterické nabídky dnešního světa. Žijeme totiž v jednom velkém supermarketu životních názorů a náboženství. Tady si každý vybírá své vlastní náboženství. My křesťané můžeme radostně ukazovat na to, že Ježíš Kristus je cesta, pravda a život. Skrze něho nacházíme pravého Boha, pramen života.

Řada lidí v naší společnosti vnímá církve především jako charitativní společnosti. Slovo „misie“ na ně působí agresivně, netolerantně. Proč někoho přesvědčovat o své víře? I někteří křesťané tento pohled zastávají a věnují se spíše diakonii. Jaký je váš pohled na tento názor?

Slovo a skutek patří vždy dohromady a služba lásky je pro křesťany velmi důležitá. Avšak Pavel také píše: „Nekážeme sami sebe, ale Ježíše Krista jako Pána.“ (2Kor 4,6) Skutky lásky svou pomocí nemocným a chudým lidem s jejich problémy a nouzemi slouží k tomu, aby se lidem vedlo dobře. Pozvání k Ježíši Kristu slouží ke smíření s Bohem. A obojí patří dohromady. Ježíš nás poslal jako své učedníky (Jan 20,21) a poslání se v latině řekne „Mission“. Kdo Ježíše následuje, účastní se poslání Ježíše Krista. Proto nerozumím tomu, proč někdo chce rozdělovat slovo a skutek. „Mission“ zahrnuje evangelizaci a sociální službu. Jako pták potřebuje dvě křídla, aby mohl létat, tak patří evangelizace a sociální služba rovnocenně k Božímu poslání, do něhož Ježíš zapojuje své učedníky. Tolerance znamená, že i s lidmi, kteří zastávají opačné názory než já, chci žít v pokoji. Ve svobodné společnosti se musí nechat o všech stanoviscích občanů otevřeně a jasně hovořit a diskutovat. Tam, kde se nemůžeme sjednotit a nemůžeme se ani zříci svých přesvědčení o tom, co je pravda, tam pak začíná ctnost tolerance. Budu bojovat o to, aby druzí mohli nadále zastávat své názory a stanoviska, bez toho, aby je někdo utlačoval nebo jim škodil. Stejné právo si však osobuji i já. Ve svobodné a demokratické společnosti Evropy je třeba se to učit. Tolerance však neznamená zřeknutí se pravdy.

Akce ProChrist se účastní řada křesťanů. Kdo stojí za ProChrist?

Na ProChrist se podílejí křesťané a sbory téměř ze všech křesťanských církví. I biskupové a předsedové různých církví tuto akci podporují. V některých evropských zemích podporují ProChrist nejen evangeličtí, ale i římskokatoličtí biskupové. Za to jsem velmi vděčný. Pro spolupráci na přenosových místech je pak velmi důležité, aby si vedoucí sborů navzájem důvěřovali. Jen tak lze dosáhnout spolupráce, která přináší ovoce. Nepopíráme, že mezi křesťanskými církvemi existují rozdíly. Chceme však veřejně ukázat na to, že je pro nás společně Ježíš Kristus tak důležitý, že k němu jednotně zveme. Ty rozdíly se pak dají snést.

Aktivita ProChrist vznikla již před řadou let. Změnilo se něco na ProChrist za dobu jejího fungování?

Obsah zvěsti o Ježíši Kristu je neměnný. Ježíš Kristus je tentýž, včera, dnes a navěky. Tak to čteme v Bibli. To, co se může měnit, jsou formy zvěstování. Na ProChrist s námi spolupracují vždy noví křesťanští umělci. Také mnoho dalších křesťanů svědčí o svých aktuálních zkušenostech s Ježíšem.

Proč by měl někdo na letošní ProChrist přijít? Co mu tato akce může nabídnout?

Lidé, kteří na tuto akci přijdou, se mohou seznámit s čerstvou zprávou o Boží nabídce pro náš život. Mohou se rozhodnout, zda ji chtějí přijmout anebo ne. Na shromážděních ProChrist jsou k dispozici i lidi, se kterými budou moci hovořit o svých otázkách. Je to pro ně velká šance, aby se mohli setkat s živým Ježíšem Kristem a začít mu důvěřovat.

S evangelizacemi tohoto typu se dost často pojí slovo „úspěch“. Co tedy vy osobně budete považovat za úspěch a případně neúspěch?

Ježíš řekl svým učedníkům, že ponesou ovoce, které zůstane (Jan 15,16). On chce, aby se život, který dává Bůh, množil a rostl. To znamená jednak kvalitativní růst, kde se proměňuje náš osobní život. To však také znamená i kvantitativní růst, kdy noví lidé obdrží nový život od Ježíše Krista a začnou jej následovat. Radujeme se společně s Ježíšem z každého jednotlivce, který se k němu obrátí. Přejeme si, aby jich bylo co nejvíce. Mrzí nás, když lidé Boží lásku odmítají. Především Ježíš řekl, že podobně jako on přineseme ovoce jen tehdy, pokud jako pšeničné zrnko budeme položeni do země (Jan 12,24). Jistě, je to proces vydání se Ježíši - až na smrt. Církevní otec Tertulián kdysi řekl: „Sanguis est semen Christianorum.“ To znamená: „Krev je semenem křesťanů.“

Česká republika patří mezi nejsekularizovanější státy světa. Co byste vzkázal církvi a lidem v naší zemi?

Centrálním místem ProChrist 2009 bude město Chemnitz. Dříve se jmenovalo Karl-Marx-Stadt. V tomto městě je sotva 20 procent lidí, kteří jsou členy nějaké křesťanské církve. Nevidím žádný rozdíl v Boží lásce k lidem - jedno zda sympatizují s křesťanstvím nebo ne. V sekulární společnosti potřebujeme obzvlášť silnou lásku k lidem a velkou vytrvalost. Především však musíme se zvěstí o Ježíši Kristu vystoupit na veřejnost a nenechat se zastrčit do kouta. V Ježíši Kristu se zjevil Bůh. Bůh stvořitel, udržovatel, soudce, dokonavatel a zachránce světa. Toto se dotýká všech - a je jedno, zda jsou nábožensky založení, nebo na Boha zapomněli.

Ptal se Miloš Hejzlar

Zdroj: www.i-brana.cz (Časopis Brána 2/2009)